První typ podmínkové věty

První kondicionál používáme pro reálné, možné podmínky. Vlastně jím říkáme, co udělám, jestli…. (Jestli bude pršet, zůstaneme doma.) Vedlejší věta podmínková zde opět nejčastěji používá spojku IF, kterou zde můžeme přeložit jako ‘jestli, jestliže’.

if = jestli

Nejčastěji tyto věty mluví o budoucnosti. Hlavní věta tedy bude v budoucím čase. Vedlejší však místo budoucího času používá přítomný.

Hlavní věta zde vždy říká, že daná věc nastane, bude-li splněna podmínka. A protože je to podmínka uskutečnitelná, reálná, možná, je tedy možné že k činnosti v hlavní větě skutečně dojde.

Další příklady:

If I miss the bus, I will be late for school. (Možná přijdu pozdě, protože nevím, jestli ten vlak stihnu – je to možné, je to reálné.)
I'll be very happy if you help me with my homework. (Nevím, jestli mi pomůžeš, ale možné to je, a pak budu moc rád.)
If he passes the exam, we'll celebrate. (Tu zkoušku možná složí, nevíme, možná ale ano. Jestli ano, pak bude oslava.)